Bylo mi tenkrát „krásných“ čtrnáct let, ale ….

prožitých  v nejhorších   letech    1935  -  1949.  Události  okolo mne     v mé mozkovně  udělaly guláš,  než  jsem  začal  chápat.  Pokud  „nepřátelé“  v noci rozsvítili nad  Prahou hrozny  světel, byl  to příjemný  den  války.  

Horší byla chvíle, když jsem  jel z Braníka,  po ránu s matkou na Olšanský 
hřbitov   a  nálet  první bomby  byl vidět již v Podolí. Od  železničního 
mostu se  již  dál  šlo  pěšky.  Průčelí Palackého mostu včetně soch, 
zdemolované,  Emauzký kostel byl  v jednom  plameni, na  Moráni spadlo
několik bomb. Hořelo !   Došli jsme na Jiráskovo náměstí, většina  okolních
domů dostalo plný  zásah
7 května   1945   mě  před kulkou  střílejícího kluka  z Hitlerjungen, 
zachránil  ruský voják – Vlasovec. Skutečný  osvoboditel  Prahy
 

V prvních  dnech  po  osvobození  nám na usmířenou  „Američané, býv.
Nepřátelé“,  rozdávali  balíčky  z UNRY  a  obnošené  stejnokroje.
Jedna  z prvních  slavností z osvobození byla v Krčském  lesním  divadle. 
Velkou atrakcí  byl  hadrový  panák,  na  kterém si za drobný peníz mohl 
každý  vylít  vztek,  v roce1949  již  představoval  imperialistického  
vojáka.
 

V roce  1948 přišlo vítěztví  pracujícího  lidu.  Co  se stalo  muselo se
stát,  lidi  byli  totálně  zblblý
 

My,  děti  školou  povinné,  jsme se  v tom  „bordelu“  neuměly orientovat. 
Jak  se vyhnout  povinnostem, to nám šlo  dobře.  V školním  roce  1944-45 
se  prakticky  neučilo;  začalo tyfusem, spálou, nešovicema,  černým 
kašlem.   Uhelné  prázdniny,  nedostatek učitelů.  Stálý poplach před nálety
a  nakonec  zabrané  školy  pro  lazarety.
 

Reorganizace školství a samozřejmě  učebních osnov. Zrušení  měšťanských
škol, a  zavedení jednotného  středoškolského vdělání.  Rozlišení  sociálního
původu.
 

V posledním   školním  roce   1949 – 50   se  projevila  známá vlastnost
Čechů,  a loajální učitele,  aby  mohli být  první v dobývání  řiti,  
navrhli  naší čtveřici kamarádů  na  hornické  řemeslo,  protože to  byl jejich 
závazek.  Nás se nikdo  nezeptal
Zůstala  mi památka  na  „šťastných  čtrnáct   let"