Kostel svatého Jakuba Staršího v Prachaticích je významnou pozdně gotickou stavbou. Dnešní podoba vznikla při přestavbě kostela v letech 1505–1513, presbytář je starší. Stavba kostela sv. Jakuba v Prachaticích je v blízkém vztahu
Kostel byl založen již ve 14. století (nejstarší zmínka je z roku 1359), podle tehdejších zvyklostí mezi náměstím a hradbami. K nejstarším částem patří presbytář a základ obou věží. Za husitských válek bylo poškozeno především vnitřní vybavení (oprava roku 1468). Důležitým mezníkem v historii kostela byl velký požár v roce (zřejmě) 1501. Po něm došlo v letech 1505–1513 k přestavbě – kostel byl rozšířen na síňové trojlodí, získal novou klenbu a krov. Severní věž již po požáru nebyla dostavěna, získala pouze nízký krov. Dostavěna tak byla pouze jižní věž (vysoká 53 m). Na řadě míst interiéru se dochoval znak tehdejších majitelů Prachatic, Rožmberků – pětilistá růže. Konečnou podobu získal kostel v 19. století, kdy byla věž po požáru v roce 1832 přestavěna do podoby minaretu. Poslední velké opravy proběhly v letech 1936–1938 a 1993.[2] [3]
Jedná se o síňový trojlodní kostel s polygonálním presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Starší částí kostela je presbytář, charakteristická stavba lucemburské doby. Je zaklenutý dvěma poli jednoduché žebrové křížové klenby a zakončený pětibokým závěrem. Tři svorníky zdobí hlava Krista, beránek a poprsí sv. Jakuba. Použitá žebra jsou lehká, dekorační, vybíhají přímo z oblých přípor bez hlavic
Wikipedie
