Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hřbitov patřil k mému mládí …….

15. 05. 2017 12:16:24
měli jsme velké zahradnictví sousedící se hřbitovem. Večer co večer jsem z postele koukal na blikající svíčky za hřbitovní zdí. Měli jsme prodej květin, který živil početnou rodinu.

Tenkrát bylo samozřejmostí, že hlavně o nedělích a svátcích chodili
na hřbitov celé rodiny dát jako vzpomínku na hrob kytičku. Byly to
klasické hroby oseté trávou
. To se ještě nebožtík ukládal do
rakve a hrobníci brali potravinové lístky pro těžce pracující.

Musel to být zručný kopáč znalý svého řemesla. Musel
znát šířku rakve a hloubku hrobu podle toho kdy byl zde ulože
předchozí nebožtík, Záleželo na roční době a spodní vodě. Do hrobu
spouštěli na popruzích, smutečně oblečeni funebráci.

Smuteční pochody začínaly u domu smutku, z katolického kostela sv,
Prokopa, a nebo od Vltavy. Chudší pohřeb byl vypraven ze hřbitovní
kaple, odkud se nesl nebožtík k hrobu.

Někdy táhli pohřební vůz s nebožtíkem čtyři vybraní koně a navíc
táhlo zvláštní spřežení vůz na věnce a květiny. Často docházelo
ke zmatku když se splašili koně. Hned vedle hřbitova vedla železnice z
Braníka do Prahy a kočí, který to neznal zastavil moc blízko
přejezdu, který vedl ke kolejím do vrchu.

Také bylo samozřejmostí, že truchlící se po pohřbu seřadili a za řízného
pochodu šli na pozvání zapít nebožtíka.

Vdovy, to byl vždy náš objekt k pozorování, hlavně když se šuškalo
jak věrné to bylo manželství. Důraz tomu dával pohled na vdovu jak
se sotva smutkem vleče a při obřadu padala do hrobu a vzlykala já

chi být s tebou. Za čtyři týdny vesele přicupitala před hřbitov

s mladším „amantem“ a přikázala mu, aby počkal venku, co by tomu řekli

lidi, že jde s amantem zalít hrob.

S kamarády jsme skoro každý večer sedávali u vrat hřbitova na
poraženém kmeni a čekali na zloděje. Dali jsme slib hrobníkovi, že
mu to tam ohlídáme, cítili jsme se jako hrdinové. Občas se ozvaly podezřelé

zvuky, rychle jsme přelezli hřbitovní zeď zapálili fagule a chodili tiše jako
bludičky mezi hroby. Stávalo se, že jsme vystrašili kolemjdoucí
okolo hřbitova. My z toho měli pořádnou legraci


m

Autor: Ladislav Vinš | pondělí 15.5.2017 12:16 | karma článku: 20.00 | přečteno: 426x

Další články blogera

Ladislav Vinš

To ještě krávy dojily plnotučné mléko ….

.... Kam jsi se podíval všude se pásl dobytek. V každé vesnici stála budova kravína, již z dálky „vonící“. Prasečáky měli však nepřekonatelnou „vůni“. Říkalo se tomu kolektivizace

18.9.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 1092 | Diskuse

Ladislav Vinš

Tři sudičky …

Když se narodíte jako batole, přijdou vám přát tři sudičky Štěstí, Zdraví, Dlouhá léta. Někdy po šedesátce, kdy jste dosáhli toužebného odpočinku přijdou přát starší sudičky , Skleróza, Impotence, Demence, osud, který vás čeká ...

12.9.2017 v 12:18 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 401 | Diskuse

Ladislav Vinš

Těžká služba strážců hranic ....

Dnes když tu žiji sedm let, poznal jsem romantiku Šumavy, ale pro strážce hranic to nebyla pohádka. . Chudý kraj vedl místní lidi k živobytí pašeráctví. Proto nebylo nikdy lehké sloužit v ochraně hranic pro finanční stráž i PS

6.9.2017 v 12:31 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 840 | Diskuse

Ladislav Vinš

Vstup na vlastní nebezpečí …

Takto by měly být označeny všechny hospody, kuřácké místnosti, lokály, bary a jiné provozovny, kam si jde člověk „odpočinout“ a v klidu zakouřit.

28.8.2017 v 12:19 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 733 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 144 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 108 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 95 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 224 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 278 | Diskuse
VIP
Počet článků 540 Celková karma 21.82 Průměrná čtenost 1196

Jsem důchodce, který stále miluje život a lidi kolem. Map



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.