Chlap v zástěře, hledá ženu ……

Stalo  se,  že  společnou  domácnost  s přítelkyní   jednoho  krásného  letního  dne,  za  dusného  večera  za  hřmění  bouřky,  navštívila  „paní  mrtvice“  a  moji  družku  si  odvedla  na  věčnost.   Stal  jsem  se  vdovcem.

Z místa  smutku  a  rušného  města jsem  zvolil  nové  místo  pobytu  na Šumavě.  Ideální  místo  na  léčbu  depresivních stavů.  Rána  se  hojila  rychle,  ale  chyběla vůně ženy  v domácnosti,  ne,   že bych  chtěl mít  ženu  u  škopku  na to jsem  stačil  sám. Zastal  jsem  všechny  domácí  práce,  ale  ta ženská  chyběla.  Začal  jsem  odpovídat na inzeráty.   Pražák  žijící  v panenské  přírodě  hledá  ……  Uběhlo  půl  roku a já  hledal  stále dokola  a  ono  nic.  Každá hledala  přírodu, ale neodepsala.

Již  jsem to  vzdal  a napsal  inzerát  sám   jen  tak  z recese   „chlap  v zástěře  hledá  ženu k vážnému   seznámení“.   Najednou  jsem  měl  do  týdne  nabídku.  Vdova,  děti  zaopatřené,  finančně  nezávislá,  celý  život  vyvařovala  pro  rodinu  a protože je  intelektuálka,  přestala  vykonávat  domácí  práce.. Důvod  jednoduchý, tři  knihy jí  prošly  knihkupectvím  a čtvrtou  píše  a  potřebuje  klid.  Nevěřícně  se  zeptala  zda jsem  opravdu schopný  vykonávat   veškeré  domácí  práce. Stačil  jsem  jenom  přikývnout,  protož  přeskočila  pověstná  jiskra.

Zavedla  pořádek do  mého  vdovského  života.  Snídaní  počínaje  a  společný  večer,  byl  každý  den  obřad.  Ráno  rozpečené  houstičky  s máslem  a  čajová  souprava s čajem.   Třeba jednoduchý  oběd,  ale  s noblesou, večeře  rozmanité,  žena bílé  víno,  já  chválu  od   Boha,  pivo.

Nádherné  výlety  do  Šumavských hvozdů a na vrcholy  hor.  Dodnes  je živí  láska    a   společný vztah  k přírodě.